"Tak vy jste z Prahy? Neznáte tam Sáru?" - Paní K., kterážto vůbec nijak nesouvisí s následujícím vyprávěním.
Skalní dóm, k němuž jsme se toho dne nedostali. Toť jen poutací obrázek, abyste měli chuť celý tuze plačtivý příběh vyslechnout. Foto: Alena Raková. |
---
"Já ti prodám ten foťák," řekl dvanáctiletý spratek, co se v kožené bundě a s nezapáleným cigárkem za uchem ležérně opíral o přetékající kontejner. "Za...sto!"To bylo tak. Představte si vlekoucí se skupinu Malajců s turistickými tričky. Ti přece musí přes arabskou čtvrť mířit na vrchol hory, že? Tak se kocháte jejich zmatenými výrazy, všímáte si malůvek na dětském hřišti, obcházíte špinavý roh, jeden, druhý....a povšimnete si, že celá obří skupina míří na konec slepé ulice. To jistě bude jen vaše zmatení, odtamtud, tam na úplném konci ulice, povede jistě nějaká pěšinka dál...a ono ano!
"Sto šekelů?" pozvedl jsem levé obočí"
"Nebuď blbej, dolarů!
Do měšity. Malajci vejdou a vyjdou jako proměnění. Asi mezinárodní výměna věřících muslimů. Tak se otočíte na podpadku, usmějete a vracíte se. S krokem jen o něco lehčím.
"Ale já chci náš foťák, jsou tam naše fotky," odpověděl jsem.No, už vám to aspoň nebuší do stehna. Stejně vás to otravovalo, pořád se to kejvalo a...počkat, fotky! Vymrštíte se směrem k mešitě, jestli se na zemi či v něčí ruce nezaleskne barva šátku, na který jste si fotoaparát lehkomyslně uvázali. Zajdete do mešity, kde se zeptáte, jestlipak někoho s vaším foťákem neviděli. Oni odpoví že ne a že co tam jako děláte.
"Za padesát."
"Šekelů?"
"Dolarů, nebuď blbej."
Vyjdete z mešiny, kde nemáte co dělat. I seskupí se kolem vás výbor stařešinů, kteří nemohou přiznat, že by se něco ztrácelo u nich v ulici, to tedy ne. Prý ať zkusím posilovnu, že ji místní používají i jako ztráty a nálezy. Ano, v celé zašlé ulici jsou svě instituce, a to hned vedle sebe stojící mešita....a posilovna. Vkročil jsem do temna a bušení motivačních nahrávek.
"Ne, nepotřebuju, abys mi ukradl nějaký jiný foťák - chci, aby se mi vrátil ten můj," snažím se vysvětlovat. Věta byla asi příliš dlouhá, a tak se nedočkala ohlasu.Od činek se pohledy zvedají a činky klesají. Pokladna, kvapem. Člověk, co se neptá, co tam dělám. Počítá peníze. Po příběhu soucitně protáhne obličej a sdělí, že mu nikdo nic nepřinesl. Nakloní se blíže, jako by mi chtěl svěřit velké tajemství. Prý se s fotoaparátem můžu rozloučit, řekne, jako bych to sám nevěděl. To se tu stává často, dodává. To se stává všude, namítám. Tady prý častěji.
"Dej dvacet dolarů a já přinesu foták!" prosyčel skrze zuby.
"NE! Nechci."
"Oukej. Tak jeden dolar."
"Co?"
"Dolar a já ukážu, kde tu je bordel," nabídne a pro úplnou zřetelnost doprovodí vizualizací, jaké druhy pohybů lze v nabízené destinaci očekávat.
"Odkud jsi?" ptá se chlapec, co má našlápnuto na velmi výdělečnou kariéru pasáka. Mám zato, že od něj odcházím, ale ve skutečnosti odcházím jen od konterneru, u něhož stál. "Amerika, nebo Asie?"Opět na světle a bez kulturistických olejů. Zapadající slunko brzy unikne, ale ještě předtím si problém po komitétu starších vezme za svůj skupina capartů. To neboť mi jeden pán doporučil, ať se podívám za kontejner - někdo tam před prý před chvílí něco házel a běžel dál, tak třeba najdu alespoň šátek. Doslova jsem narazil namísto šátku na koženou bundu a cígárko za uchem, oboje dohromady slepené esencí ulízanosti. Po chvíli nebyl zdaleka sám. Já to neviděl, řekl posmutněle jeden z mnoha. Běž na policii, radil druhý. Poď se mnou, oponoval malý pasák.
"Odkud jsi ty?"
"Já? Palestajna."
Přišel jsem o foťák a získal jsem chumel dětí.
"Řekněte to policajtům!"Kolem skrumáže prochází starej pán v hnědém saku. Pasáčka při své cestě automaticky odhání holí. Pak se zarazí, když si uvědomí i naši přítomnost. Prý nám má dát cigárko za uchem pokoj - dá se odhadnout z komunikace starýho pána s pasáčkem. Asi říká, že jsme se jenom ztratili. My vysvětlujem, že jsme neztratili sebe a jak se to má. Starej pán v hnědém saku se zamračí a dá se do diskuse s dětmi.
"Pche, ti jsou k ničemu. Ti izraelští určitě," povídá rozhodně Gábi s úmyslem se zalíbit pro případ, kdyby o foťáku doopravdy věděli.
"Dej mi pusu!" zvolá pasáček. Gábi zřejmě zapůsobila.
"Nedám. Kolik ti je? Dej nám foťák."
"Pokud někdo z vás čirou náhodou tuší, kde foťák je, dám mu padesát šekelů," dám se do vyjednávání.
Na chodníku se rozhostí dvouvteřinové ticho. Prolomí jej malý pasák:
"Ste blbý? Dolarů!"
Jeden ze svahů cestou na Olivetskou horu a malý Arab. Pro ilustraci. |
Jebel al-Tur (Olivetská hora) se rozhlíží nad Jeruzalémem. Objektivem mobilu. |
Poučení: Sousto falafelu všechny strasti zahání.